Máš predstavu, koľko mesačne preješ? Prepiješ? Možno máš aspoň matnú predstavu, možno sa na to snažíš nemyslieť. S najväčšou pravdepodobnosťou je to ale viac než 40€. Moji dvaja spolužiaci sa rozhodli, že im táto suma bude musieť stačiť. A tak začal mesiac plný uťahovania si opasku. Alebo im tých 40€ bohato stačilo…?

Vyspovedala som ich, a ty máš teraz šancu zistiť dva rôzne uhly pohľadu na jednu stávku. Či im to stačilo, kto minul viac, v čom boli najväčšie problémy a hlavne, odniesli si z toho niečo?

Čo všetko ste rátali do nákladov? Predpokladám, že platenie nájmu súčasťou nebolo…

Shirda: Máš pravdu, do nákladů jsme nájem nezapočítali, to bychom se do částky ani náhodou nevešli. “1000 crown challenge” se týkala prioritně života ve Zlíně výjma nájmu. Od chvíle, co jsme vykročili z busu, vlaku, vrtulníku, jachty, zkrátka co jsme vstoupili na území Zlína, výzva započala. Do nákladů jsme počítali vše, co jsme si ve Zlíně koupili (včetně piva v místních barech) nebo jsme si přivezli z domu. Veškeré jídlo, které jsme si vezli do Zlína jsme buď museli sníst ještě ve vlaku/busu, nebo ho zaúčtovat do rozpočtu, jakmile jsme ho dovezli. Výzva pokračovala i přes víkend, pokud nikdo z nás nejel domů. Pokud jeden z nás trávil víkend doma, výzva se pro oba přerušila. Pravidla jsme si určili tvrdá, ale bez toho by experiment neměl význam.

Lukáš: Do nákladů jsme až na nájem počítali veškeré náklady ve Zlíně. Včetně dopravy po Zlíně, jídla, zábavy a zkrátka všeho. Součástí podmínky bylo, že jsme si samozřejmě nemohli nic přivést z domova k jídlu, ale všechno sehnat za náš rozpočet. Takže například pít něco jiného, než vodu z kohoutku, cestovat po Zlíně autobusem/autem nebo chodit na párty, bylo tento měsíc zkrátka vcelku nemyslitelné.

Kde sa vôbec zrodila táto myšlienka?

Shirda: Vybavuju si, že to bylo před Lukyho bytem někdy na začátku října (októbra). Přišel s tím Luky a moje přirozená touha po výzvách se ozvala a potřeboval jsem si dokázat, že to zvládnu.

Lukáš: Byl krásný říjnový den, po škole…zkrátka ráj a po škole přišel spontánní nápad. “Jaké by to bylo přežít s minimem peněz, třeba s 1000 na měsíc?”, zhruba tak zněla myšlenka…nevedla k tomu nějaká touha po šetřivosti nebo nějaký nápad někoho jiného. Zkrátka to byl spontánní nápad a ty, musím říct, bývají nejlepší a doporučuji je poté plnit, protože pak nastává pravé dobrodružství. Pak se samozřejmě myšlenka začala rozšiřovat. Společně s Honzou, který má rád výzvy, jsme to začali řešit a domluvili se na listopad a v listopadu začala 1000 crown/1K challenge.

Ako spätne hodnotíte svoju výzvu? Nie je vám ľúto takého obmedzovania sa počas celého mesiaca? Šli by ste do toho zas?

Shirda: Určitě týhle zkušenosti nelituju. Experiment mě od samého začátku zaujal a vždy jsem byl proti myšlence konzumního způsobu života, který v dnešní době bezpochyby převládá. Když ale máte 1000 Kč (40 euro) na měsíc, tak důkladně přemýšlíte nad tím, co kupujete a jestli se vám vůbec vyplatí dané produkty pořizovat. Zároveň jsme to viděli jako simulaci možné životní situace, která by v našich životech mohla nastat (osobní bankrot). Chtěli jsme si vyzkoušet, jak bychom postupovali, kdybychom se do takové situace náhodou dostali. Takže abych odpověděl na otázku: Do výzvy jako takové bych už dobrovolně nešel, protože mi to dalo vše, co jsem potřeboval. Pokud bych se ale ocitl v situaci, která by mě nutila žít na hranici životního minima, budu vědět, jak postupovat.

Lukáš: Je třeba říci, že této výzvy nelituji, to je velice podstatné, dala mi toho hodně, z pohledu zkušeností a pohledu na peníze. Nicméně já jsem člověk který si kupuje kde co a zkrouhnout rozpočet na minimum bylo pro mě opravdu těžké. Obzvláště vzhledem k tomu, že mimo studium žiju v Praze, kde jsou ceny trošku vyšší a ve Zlíně jsem proto nikdy tolik na ceny nekoukal a nevnímal to. Zároveň jsem nechtěl například jídelníček omezit natolik, aby mě to nějak zdravotně omezovalo nebo abych měl zhubnout. To bylo opravdu těžké z pohledu financí, ale naštěstí se to povedlo a zůstal jsem na stejné váze. Do toho jsem poměrně párty člověk a ačkoliv jsem introvert, miluju lidi a když jsem například musel odmítat párty, jelikož jsem neměl budget, cítil jsem se částečně sociálně odstřihnutý. Naštěstí byla normálně škola, kde jsem mohl vidět spolužáky a kamarády a naštěstí jsem nebyl ve výzvě sám. Nevím, zda bych to sám dokončil. Každopádně do této challenge, ačkoliv mi toho dala dost, bych dobrovolně znovu asi nešel.

Ako na vás pozerali spolužiaci a rodina? Necítili ste (najmä od spolužiakov) tlak ísť si s nimi večer niekam sadnúť, alebo pridať sa k obedu v menze?

Shirda: Nějací spolužáci se divili, jiní se chtěli přidat. Moje mamka věřila, že se to dá zvládnout, ale byla si jistá tím, že budeme hladovět (což se nestalo). Ostatní členy rodiny to zaujalo. Nemůžu říct, že jsem cítil nějaký tlak z vnějšku. Věřil jsem, že to půjde pokud si dám dohromady plán a budu ho za chodu inovovat. Mluvil jsem o tom i s lidmi v práci a díky nim jsem dostal pořádnou dávku inspirace, kterou jsem v experimentu využil. Já celkově nejsem milovník piva a alkoholu celkově (až na Gin + Tonic a Tequillu), takže pro mě to nebyl takový problém jako spíš pro Lukyho :-D. Pokud jsme si ale šli někam sednout, tak jsem si dal to nejlevnější co jsem mohl: džbán vody s citronem a mátou. A nelze říct, že jsem trpěl.

Lukáš: Lidé často nechápají spontánní nápady a když děláte něco neobvyklého, ptají se: Proč? Byl to případ i u této výzvy a zkrátka…občas na otázku proč nejde odpovědět. U této výzvy mě jediná odpověď na otázku proč napadala, že to dělám pro případ toho, že se dostanu do finanční krize v budoucnu a budu potřebovat zkrouhnout rozpočet na minimum. Jiný důvod? Ten tam z mého pohledu zkrátka nebyl. Ani nejsem takový příznivce výzev jako Honza, ale prostě pokud přijde spontánní nápad a pokud se zamyslím nad následky a nevidím velké riziko, tak zkrátka jdu do těchto nápadů. Jelikož důležité je se ptát spíše proč ne a také nejít s davem jako ovce (ano být ovečka je jednodušší, ale není to styl pro mě a často nepoznáte nové věci). Ve Zlíně se na to spolužáci a kamarádi koukali spíše chápavě a přišlo jim to zajímavé, ovšem v Praze? 😀 V Praze je přeci jen téměř nikdo nechápal a kdo chápal, domníval se, že je challenge nemožná. A pak tady byla rodina. Mě naštěstí rodina až na ty největší blbosti, co vymyslím, podporuje vždy. Nicméně mamka měla trošku strach, abych si tím nezničil žaludek a tak dále. Zkrátka měla trošku strach. Brácha se mi trošku vysmál, protože věděl, že utrácím za opravdové blbosti. A Táta se snažil…zkrátka se snažil pochopit, že to prostě měsíc takto budu mít nastavené. Co se týče menzy, tak jsem tam byl dvakrát za měsíc, jelikož jsem měl nepřekonatelnou touhu po smaženém sýru. A ano, zničilo to celkem desetinu mého rozpočtu. O párty jsem již říkal, že to bylo pro mě těžké. Díky menze jsem si musel dávat pak ještě větší pozor a tak. Naštěstí jsem milovník špaget a ty jsou levné. Respektive musel jsem snášet chuť nejlevnějších těstovin…a to, opravdu není stejné jako těstoviny normální. Nicméně moje láska ke špagetám způsobila reálnost této výzvy a vedla ke splnění rozpočtu.

Ak sa chceš niečo chalanov spýtať aj ty, tu sú ich Instagramy:
Sirda – yanshiroky
Luky – luke_poggy

Čo ste sa naučili?

Sirda: Rozdělit si peníze. Na den jsme měli prakticky jen 50 Kč. Důkladně jsem tedy začal přemýšlet nad tím co kupuji a jestli se to vyplatí. Během listopadu jsem se učil i denně vařit a rozdělovat si jídlo do krabiček na více dní. Je obecně mnohem levnější nakoupit ingredience a z nich si vařit, než chodit denně do menzy nebo si kupovat rohlíky se šunkou (ten vás ostatně nenasytí tak, jako pořádná dávka fazolového rizota nebo špaget s drcenými rajčaty). Spojil jsem to zároveň i s veganskou výzvou. Vždy jsem jedl maso a neměl jsem s tím žádný problém. Maso bylo ale na naše poměry drahé a proto jsme ho za celý měsíc nekupovali. Vajíčka jsem měl jen první týden a mléko do ovesných vloček jsem nahradil vodou. Protože jsem dřív cvičil (a stále se snažím být fyzicky aktivní), tak jsem zjišťoval, jestli je opravdu možné nahradit živočišné bílkoviny těmi rostlinnými. Překvapivě dají. Začal jsem jíst více luštěnin (fazole, hrách, červená čočka), ořechů (arašídy, vlašské ořechy) a různých semínek (slunečnicová, lněné). Snažil jsem se také dodržovat příjem vitamínů z ovoce a zeleniny (nejčastěji jablka, banány, ze zeleniny mrkev a paprika). Zjistil jsem ale, že toho musím sníst mnohem víc než jsem byl s masem zvyklý a všechna jídla mi přišla bez masa hlavně prázdná, ale postupem měsíce jsem si na to zvykl.

Lukáš: Největší věcí, co jsem se asi naučil, bylo porovnávání cen jednotlivých obchodů a hledání nejlevnějšího zboží i na úkor kvality nebo jakýchkoliv jiných parametrů (původ jídla, jak je zdravé, atd.). Objevil jsem například to, že mi chutná obyčejný nejlevnější bílý jogurt s medem. Jinak jsem byl vcelku zvyklý již před výzvou jíst špagety v extrému i 10x týdně. To byl můj bonus, jelikož špagety se sýrem a kečupem jím opravdu často a prostě miluji toto jídlo, jím ho všude. Samozřejmě jsem volil levnější ingredience, cítil jsem rozdíl, ale stále mi to chutnalo. Narozdíl od Honzy jsem ale tolik neexperimentoval a prostě jedl špagety. A také jsem v tu dobu nekupoval blbosti, ale tak to bych nebral, že jsem se naučil, jelikož…no zkrátka teď výzva již není a blbosti jsem si občas začal opět kupovat.

Podelíte sa s nami o nejaké rady, ako sa vôbec dá žiť na tak malom budgete? 

Shirda: Pokud jste takový magor a chcete si z toho vzít co nejvíc, tak si sestavte plán a důkladně si zapisujte každou položku z nákupu. Vždy po nákupu si nechte účtenku a doma si podle ní sepište, co jste si koupili. Budete nad tím mít neuvěřitelný přehled a budete hned vědět kolik vám ještě zbývá. V ideálním případě si 1000 Kč (40 euro) rozdělte na 4 týdny po 250 Kč (10 euro), udělejte jeden velký nákup na týden a popřípadě dodatečně dokupujte během týdne. Druhý týden jsem si například koupil tři balíčky ovesných vloček a o snídaně jsem se do konce měsíce nemusel starat. Vařte si. Nebojte se objevovat nové suroviny a experimentujte. Sledujte videa typu “Meal prep on a budget”, z těch jsem si v průběhu bral inspiraci. Nejlépe do toho jděte ještě s někým, ale pokud do toho jdete sami, tak se nebojte o tom mluvit s ostatními lidmi. Dají vám skvělé rady, podpoří vás a v ideálním případě se vámi inspirují a zkusí to taky.

Lukáš: Největší radou je asi naplánovat si dopředu co si budete vařit a kupte jen to. Ono podle mě když nakupujete v supermarketu víceméně bez plánu, tak ve finále máte většinu věcí, které jste původně nechtěli. A obecně i mimo tuto výzvu doporučuji chodit zpravidla nakoupit po jídle, pokud je to možné. Hledání a případné vypočítávání nejvýhodnějšího obchodu. Dále v některých městech fungují aplikace, kde můžete mít nevyužité jídlo za mnohem menší ceny. Toho jsme ovšem nevyužívali. Důležitá rada je mít na tuto výzvu nějakou láhev na vodu, protože to bude váš miláček po dobu celé výzvy. A pokud nechcete být o hladu přes den, připravte si krabičku a vařte si dopředu.

Je to podľa vás trvalo udržateľné?

Shirda: Pokud bych byl dlouhodobě finančně omezený a byl bych nucen se limitovat na takovou částku, tak ANO, je to možné. Ale 1000 Kč (40 euro) je fakt limit. Od listopadu jsem zvýšil budget z 1000 Kč na 1500 Kč (60 euro). Metody jakých jsem využíval v experimentu (zapisování nákupu, vaření, krabičkování na více dní, rozdělení na 4 týdny) jsem zanechal, jen jsem zvýšil částku, abych se tolik neomezoval. Našel jsem v tom výhody, které jsem nechtěl jen tak po měsíci zahodit, ale rozhodl jsem se je rozvíjet. A těch 500 Kč (20 euro) navíc bohatě stačí.

Lukáš: Mohl bych odpovědět jasné ne nebo jasné ano. Ovšem u této výzvy záleží spíše na daném jedinci, na co je zvyklý a jak se chová normálně. Pro mě je to jasné NE. Maximálně pokud bych byl v ekonomické krizi, tak vím že to jde a snažil bych se to plnit. Nicméně narozdíl od Honzy já to měl spíše jako jednorázový spontánní nápad ve smyslu co kdyby. Po výzvě jsem začal mít stejný režim jako před výzvou a dalo mi to zkušenost, což je podle mě nejcennější věc, co v dnešní době můžete získávat, abyste žili lépe a šťastněji. U této výzvy je vtipné, že podle mě každý bude mít trošku jiný výstup, bude se chovat po této výzvě zkrátka jinak, než někdo jiný. Někdo začne mít rád bílý jogurt a jinak jede normálně jako předtím, někdo šetří dál. Krásné je, že každý zde objeví něco. Ale důležité je zmínit, že v Česku nebo i na Slovensku se drtivé většině lidí žije opravdu dobře, i když si stěžujeme. Odpověďí, zda je to trvale udržitelné je fakt, že spoustu lidí po celém světě má mnohem nižší rozpočet, než jsme měli my v této výzvě. A nemyslím hladovějící, myslím i lidi, které zkrátka nehladoví, ale ekonomicky na tom nejsou nejlépe. A těch je po světě spoustu. Trvale je to tedy udržitelné rozhodně je. Je to o charakteru člověka a jeho vůli a schopnosti hledat a přizpůsobit se. 

Je ešte niečo, čo by si chcel doplniť?

Shirda: Vystupte ze svý komfortní bublinky a zkuste si tuhle výzvu, je to sranda. Buďte otevřený novým věcem a nebojte se experimentovat. Hlavně to v průběhu nevzdávejte. Pokud se do toho pustíte po hlavě, získáte miliardu nových informací a možností. Mluvte o tom s ostatními a nebojte se, že před ostatními budete vypadat divně nebo cokoliv. Je to váš self-improvement. Jen vy vidíte výhody, které z toho plynou. Určete si jasná pravidla, podle kterých se budete řídit. A hlavně si to užijte.

Lukáš: Když jsem do toho šel i já, člověk, který nad financemi zatím tolik nepřemýšlí a zvládl to, tak to zvládne každý. Chce to jen ochotu a vydržet. Každý si z toho něco odnese. Zajímalo by mě například, jaké by to bylo, mít výzvu i z pohledem na životní prostředí (například nekupovat produkty s jednorázovými obaly atd.). Nebo zda by například pro vegany byla výzva těžší, či ne. Hlavními poselstvími ode mě by byla asi tato: Špagety jsou spásou pro veškeré problémy a udělají vám opravdovou radost na obličeji i v žaludku (kam se hrabe vanilková zmrzlina) a také, že pokud budete mít spontánní nápad, nebojte se ho. Promyslete následky, a pokud se nebudou následky zdát špatné, běžte za nápadem, i když by to nemělo být v souladu se společností (tím nemyslím porušovat zákon) a i když se na vás můžou někteří koukat na toho divného, vy jste ti svobodní, volní, oni jsou stádem společnosti. Zkrátka se ptejte spíše proč ne. S pozdravem všech a přáním krásného, šťastného a dobrodružného života Lukáš z Prahy co studuje ve Zlíně. 🙂

Chalani, ja vám ešte raz ďakujem za ochotu zdielať s nami vaše skúsenosti, a som rada že ste výzvu úspešne zvládli. 🙂

Pozri aj: 7 tipov pre prezentovanie ako profík (aj keď máš brutálnu trému)

Categories: Do života

0 Comments

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.